02. únor 201217:02Autor Veronika Velcerová

Málokdo ví, že Tomio Okamura strávil nějaký čas v dětském domově, že v Tokiu skončil jako prodavač popcornu a, že šance uchytit se v Česku se vyskytla zcela náhodou. Jak ale říká, štěstí přeje odvážným a připraveným. Svou šanci využil a dnes vozí do Čech přibližně 100 000 převážně japonských turistů ročně, z nuly získal dominantní podíl na českém trhu. Jedinečný rozhovor o cestování, školství a zájmech Tomia přinášíme v rozhovoru.

• Přidat vlastní komentář

Jak často jezdíte do Japonska? Čím je tato země zajímavější než země ostatní?

Do Japonska bohužel nejezdím - není na to příliš času - v rámci své profese jezdím na jednání po Evropě a když mám volno jezdím za přítelkyní na Moravu nebo třeba za kamarádem do Svitav. Svoje jsem si už odjezdil, dnes na mě platí úsloví - všude dobře ale doma nejlépe.

Ale Japonsko samozřejmě cestovatelům doporučuji - je to země s velmi výraznou kulturou, tradicemi i země velmi progresivní - je to skutečně země kde dnes znamená zítra.  Máme se od Japonců co učit - třeba v právě diskutované energetice - Japonci využívají všechny dostupné technologie.

Co nejvíce přitahuje a láká zahraniční turisty do České republiky?

Těch důvodů bude určitě mnoho - bohužel z velké části ovšem čerpáme z minulosti - velkou prestiž má česká hudba - ovšem ta klasická a tou myslím i dnes už „zklasičtělou" modernu jako je třeba Janáček.

Dále také pivovarská a sklářská tradice a samozřejmě naše památky.

Bohužel v posledních dvaceti letech jsme se v prezentaci země a v tvorbě atraktivit pro turisty nikam významně neposunuli - máme čistější záchody, ale veřejný záchodek cizinec ve městě nenajde. Máme krásné restaurace ale plné paskvilů se sýrem na broskvi a se standardní svíčkovou, gulášem a colou.

Alespoň v pivu už se probíráme z mrákot a trh začíná být pestřejší. Oproti zahraničí jsme ale stále v pravěku. Města začínají hledat regionální speciality - to je skvělé ale děje se tak poté co jsme utratili miliardy z evropských fondů na letáčky, nejrůznější nesmyslné veletrhy anebo za golfová hřiště.

Jakou dovolenou Vy sám upřednostňujete – dovolenou v České republice, nebo v zahraničí? Dáváte přednost spíše aktivnímu odpočinku na horách, nebo si raději odpočinete u moře?

Jak už jsem řekl, nemám moc času - a už vůbec ne na dovolenou. Volný čas trávím nejraději s přítelkyní nebo přáteli doma. U moře jsem nebyl ani nepamatuju. Určitě ne v posledních deseti letech.

Jaký je rozdíl mezi školstvím v naší republice a školstvím v Japonsku? Jak se liší japonští studenti od těch českých?

Japonci jsou cílevědomí - rodiče i děti si zcela jasně uvědomují, že škola je základ, od něhož se odvíjí celá životní kariéra. Takže už od dětství se snaží o maximální výkon. Ve školách mezi sebou děti soupeří, kdo bude nejlepší - už proto tam je nemyslitelné třeba opisování. 

Děti se už ve škole učí tvrdě pracovat. Ne vše je přenosné k nám  - ovšem tlak na pracovitost a odpovědnost se dnes z výchovy úplně vytratil.

 A to se nám vymstí - protože jak si děti vychováme tak se o nás postarají - nebo nepostarají, až my budeme bezmocní. 

Podívejte se na svoje dítě a řekněte si, nakolik se můžete spolehnout, že vám bude ve stáří silnou oporou. Přeju každému z nás, aby to byla opora co nejsilnější.

Těm kdo se nemají na koho podívat, přestože by dítě mít mohli říkám, zamyslete se i nad tím. Mít děti není jen osobní radost  - je to i naše společenská odpovědnost.

Myslíte si, že soukromé školy v naší republice jsou na podstatně vyšší úrovni, než školy státní?

Neznám podrobně úroveň škol - a nejde zobecňovat - z médií i částečně praxe vím, že jsou elitní skvělé soukromé školy i školy soukromé kde si vysvědčení resp. titul pouze zaplatíte.

A veřejné školy to je to samé - najdeme jistě skvělé i špatné. Faktem je, že obecně úroveň školství radikálně klesla. A příčin je sice víc ale ty hlavní jsou přílišná liberalizace, zrušení osnov a neexistence závazných společných standardů a v případě vyšších a vysokých škol je to hlavně růst počtu škol, které dávají tituly za docházku a školné.

Nepotřebujeme lidi s titulem  - potřebujeme lidi, co něco znají a umí. A to je sakra rozdíl. Jeden dobrý průmyslovák ze staré školy je cennější než stovka magistrů a bakalářů ze současných fofrškol.

Kdybyste se vrátil do školních let a procházel současnou dobou, jaké studium na škole byste zvolil? Čeho byste chtěl dosáhnout?

Netuším - se současným životem jsem přes všechny těžké rány v posledních měsících spokojený. Navíc znám svoje hranice a vím, že dnes bych už takový úspěšný nebyl - devadesátá léta byla neopakovatelnou šancí pro každého kdo ve svém oboru něco zajímavého nabídl. Dnes je konkurence daleko tvrdší. Nejsem teoretik ani vysokoškolský typ, takže nesjpíš bych byl zase v nějakém praktickém oboru.

Vaším velkým koníčkem je i vaření, dáváte přednost české klasice, nebo máte raději zahraniční kuchyni?

Miluji česká jídla, například pravou moravskou zabijačku. Pochutnám si ale i na italských těstovinách či japonském sushi.

Může si Čech u nás uvařit vyloženě japonské jídlo? Je v Česku dostatek obchodů s japonskými surovinami a jídlem?

Děkuju za nahrávku na smeč - ale pro reklamu svého obchodu ji nevyužiju - suroviny na japonskou či asijskou kuchyni dnes zčásti nakoupíte i v supermarketu. Samozřejmě klíčem by měla být kvalita a originalita - wasabi z Hanoje není wasabi z Tokia a podle toho taky tak chutná. A chuť je přesně to, co dělá japonskou kuchyni - Češi rádi improvizují a nahrazují nedostatkové suroviny nic proto panu Babicovi - máme to v krvi - ale tak lze udělat guláš ale rozhodně ne skutečné japonské jídlo.

O Vaše "talkshow" je velký zájem, přesto na co byste diváky nalákal?

Až tak velký zájem není - žádný stadion jsem ještě nenaplnil. Ani to ale není moje ambice - před léty jsem začal moderovat některé kulturní akce. Veřejné vystupování se mi stalo spíš koníčkem. Nevystupuju se žádnými superstar ale s kamarády a přáteli, takže jediné na co diváky srdečně zvu je dobrá nálada a přátelská atmosféra.

Sdílet článek