MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky

11. květen 201513:05Autor Soňa Molatová

MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky

Od 1. 5. 2015 do 17.5.2015 hostí naše republika 79. MS v hokeji. Jak už jsem se párkrát chlubila v rádiu, protože se zápasy hrají nejen v pražské O2 Areně, ale také ostravské ČEZ Aréně, využila jsem příležitost a na zápasy se šla podívat živě.


Už když jsem přijížděla ze školy domů, celá Ostrava byla najednou dvojjazyčná, na každém rohu byl obrázek Boba a Bobka a především všude byly šipky s nápisem ICE HOCKEY. Česko očividně bylo dost hrdé na to, že se u nás děje taková velká věc. V Tescu dokonce dávali lístečky, kde byly asi do 10 jazyků přeloženy fráze typu: Ahoj, dneska určitě vyhrajete. Škoda, nevyšlo to, vyhrajete příště. Dej si pivo. Dej si ještě jedno. Zavíráme, jdeme spát., a podobně.

Já sama jsem konkrétně byla na zápasech USA – Norsko, který se hrál hned 2. května a následující týden na utkání Norska a Dánska. Protože mě tahle atmosféra opravdu dost nadchla, navštívila jsem i fan zónu, která je postavena před ČEZ Arénou. Nejvíce překvapená jsem samozřejmě byla při své první návštěvě.

Po příjezdu do Vítkovic jsem si teprve pořádně uvědomila, co že se to u nás děje. Dopravu řídili policisté, v jednom kuse mezi davy lidí blikaly majáčky policejních aut, nad hlavama nám létal vrtulník a všude byli lidé v dresech a s malůvkama na obličeji. Nutno říct, že opilí byli jen ti nejbohatší z nich, vzhledem k tomu, že jedno pivo stálo 75 korun. Což mě přivádí k myšlence, že nejen hrdí, ale taky vychytralí byli Češi. Parkovací místa vznikaly na místech, kde se normálně neparkovalo a ještě se kolem aut mihal usměvavý pán se slovy: „Tak, dvě stě korunek si připravte.". Ty ale dostal nejspíš pouze od těch, kteří se v Ostravě nevyznají.

Na hokejové zápasy chodím přes rok docela často, ale teprve tady mi po zádech přeběhla pořádná husí kůže. Auto jsme nechali kousek od stadionu a zbytek se rozhodli dojít pěšky. Jak jsem zmínila, před arénou je postavena jedna z mnoha FAN ZONE, které se starají o zábavu fanoušků. K dispozici byla velkoplošná obrazovka, pódium, na kterém se střídaly kapely, občerstvení, stolní mini hokej, možnost si zahrát florbal a zároveň myslím, že pro návštěvníky bylo zajímavé potkávat známé osobnosti, které se na nějaký ze zápasů vydali – osobně jsem měla štěstí třeba na Milana Baroše, se kterým jsem se minula v davu.

Před vchodem do arény jsem navštívila obchod se suvenýry, který pro mě
byl asi překvapením dne. Puk za 600 korun, šála za 790 korun a dres za 2200 mě ujistily, že ceny jsou přizpůsobeny spíše cizincům. Nad cenovkama jsem se ale jenom usmívala, protože jsem stejně už dres ČR měla koupený předem.

Než jsme byli vpuštěni do arény, museli jsme projít bezpečnostními rámy a případně se podrobili kontrole tašek. Dovnitř nebyl vpuštěn nikdo s jídlem ani pitím a co bylo ještě horší – pokud měl někdo dojem, že když si občerstvení zakoupí v bufetu u haly a nebude s tím žádný problém, pak se spletl. No, občas mi bylo docela líto lidí, kteří si takhle nakoupili třeba 5 piv za 70 korun, dvě vody za 40 a pak to museli vyskládat vedle ochranky, která je odmítala pustit do haly. Při své první návštěvě jsem ale nechápala, proč nám z pet lahve v bufetu odšroubovali víčko, když nás potom dovnitř nechtěli pustit ani se samotnou lahví s vodou. Moje nadšení z atmosféry na stadionu ale bylo tak velké, že jsem to považovala za drobnost, vodu odhodila ke koši a šla se posadit na tribunu. Byla jsem vcelku překvapena, že fanoušci seděli smíšeně, takže zatímco jsem při druhém zápase byla obklopena fanoušky z Dánska (v momentě, kdy jsem si uvědomila, vedle koho sedím, došlo mi, že ten večer nejspíš budu fandit Dánsku), při prvním zápase vedle nás z jedné strany seděli fandové Norska a z druhé naopak Američani.

Jak už jsem zmínila, na hokej chodím často a mám ho moc ráda, ale faktem zůstává, že něco jiného je, když vedle vás sedí lidé z jiných koutů světa, společně všichni děláte mexickou vlnu, dojde vás obejmout Bob a Bobek a vy si uvědomujete, že živě vidíte zápas týmů, které z velké části tvoří hráči NHL a KHL. Co je pro spoustu diváků určitě dalším silným zážitkem je podívaná na vztyčování vlajky a poslech národní hymny týmu, který daný zápas vyhrál.

Co se týče hokejové atmosféry v Ostravě, musím přiznat, že mi tohle šílenství bude chybět. Co si budeme říkat, ono se tam normálně neděje, že na Stodolní potkáte Kopitára, při nedělní procházce vás zdraví Fin v dresu a modro-bílé paruce, že jedete v tramvaji s Bobem a Bobkem nebo, že 2 kilometry od vás bydlí Malkin.

Pokud tedy budete mít možnost se dostat do Prahy (případně do úterka do Ostravy), doporučuju se zastavit alespoň ve fan zóně. Zvláště v době, kdy zrovna hraje náš národní tým, protože atmosféra při hromadném fandění má určitě taky něco do sebe a (pro některé) je to o kus lepší a silnější zážitek, než fandit doma u televize. 

Sdílet článek YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky YCube: MS v hokeji: Z pohledu Ostravačky