Rozhovor s panem Kostkou

31. květen 201709:05Autor Jiří Pala

Rozhovor s panem Kostkou

Začátkem května jsem dostal v rámci projektu absolventských rozhovorů exkluzivní možnost vyzpovídat pana ředitele Karla Kostku. Řeč padla na sport, knihy i hudbu. Zajímá vás, co si o těchto tématech pan Kostka myslí? Pak jste na správném místě.


DOBRÝ DEN, OD MIKROFONU VÁS VÍTÁ JIŘÍ PALA, A V RÁMCI ABSOLVENTSKÝCH ROZHOVORŮ PŘINÁŠÍM ROZHOVOR S NAŠIM PANEM ŘEDITELEM KARLEM KOSTKOU.

Vítám Tě Jirko, jsem rád, že si mě pozval.

AČKOLIV VENKU NÁM NEVLÁDNE PŘÍMO JARNÍ POČASÍ, NA ZAČÁTEK SI NEODPUSTÍM JEDNU ZÁLUDNOU OTÁZKU. CO VY A PRVNÍ MÁJ? SLAVÍTE PRVNÍ MÁJ, NEBO DÁVÁTE PŘEDNOST VALENTÝNU?

Mám velice rád první máj, je to jeden z nejkrásnějších dnů v roce. Neslavím ho, ale užívám si ho. Pokud se týká Valentýna, tak to beru jako takový běžný svátek.

TAKŽE NEDÁVÁTE PŘEDNOST LÍBÁNÍ POD TŘEŠNÍ?

(smích) Vzhledem k mému věku myslím, že tyto záležitosti už mám za sebou.

JEDNÍM Z HLAVNÍM TÉMAT JE NAŠE STŘEDNÍ ŠKOLA. JAK DLOUHO PRACUJETE NA POZICI ŘEDITELE A JAK VZNIKL NÁPAD ZALOŽIT ŠKOLU?

Na pozici ředitele pracuju už téměř třicet let, z toho byly tři nebo čtyři roky na státní škole a momentálně je to, pokud správně počítám 26 let na vlastní soukromé škole. Nápad přišel velmi jednoduše. Chtěl jsem mít školu, která bude odlišná od státních škol, která bude pro studenty přátelštější, barevnější, přijatelnější, příjemnější. Aby neměli pocit, že škola je robota, že je to jen drsná práce, ale že škola může být také příjemným místem k životu.

MY ŽÁCI, CO TADY CHODÍME, VÍME, ŽE TATO ŠKOLA MÁ NĚKOLIK OBORŮ, KTERÉ JE MOŽNÉ STUDOVAT. CHCI SE ALE ZEPTAT NA ÚPLNÉ ZAČÁTKY. KTERÝ OBOR BYL JAKO PRVNÍ?

První obor byl podnikatel. V zásadě ten obor trvá dodnes, dnes se jmenuje právo a řízení firem. Je to obor, který je trošku podobný obchodní akademii, ale liší se tím, že nemá až tolik účetnictví, má více marketingu, managmentu a v podstatě disciplíny, které mají studenty vést k orientaci v současném tržním prostředí.

CO VÁS NA PRÁCI ŘEDITELE NAPLŇUJE NEJVÍC? BYLA NĚKDY UŽ I SITUACE, KDY JSTE SI ŘEKL, ŽE BYSTE TO NEJRADŠI ZABALIL?

Taková situace v mém životě ještě nikdy nebyla. Já tu práci dělám hrozně rád. Když říkám slovíčko práce, tak to není přesné vyjádření toho, co cítím. Chodím se do školy bavit, už třicet roků nepracuji, protože pozice ředitele je pozice, kdy kolem sebe máte spoustu báječných kolegů, studentů a já si život mezi nimi užívám. A kdybych k tomu měl dodat ještě jednu věc, tak mě studenti nesmírně nabíjí energií a to, že dělám i proděkana na vysoké škole, ředitele střední školy a že se věnuji spoustě dalších aktivit, tak to můžu jen proto, že mám kolem sebe studenty, kteří mě tím svým entuziasmem, mládím a tím vším co s tím souvisí nabíjejí.

CO VÁS NA TÉTO PRÁCI NAPLŇUJE NEJVÍC?

Asi to, že mohu sledovat, když k nám přichází v podstatě čtrnácti, patnáctileté děti, a odchází osmnácti až dvacetiletí. Vidím takový ten kvas když člověk dozrává a z dětí se stávají dospělí. To je úžasný pocit, zvlášť když máte ještě možnost trošku ovlivnit to jejich zrání. Myslím, že to je to hlavní, co mi přináší pocit uspokojení.



NAPADLO VÁS JAKO MALÉHO KLUKA, ŽE SKONČÍTE V ŘEDITELSKÉ ŽIDLI?

To mě nikdy nenapadlo, vždycky jsem myslel, že budu zemědělcem, můj tatínek byl předseda zemědělského družstva a já jsem svoji budoucí kariéru viděl jako rolník, družstevník, nebo farmář. Dodnes mám úzký vztah ke zvířatům. Máme doma stádo ovcí, které chováme, slepice, psi, kočky, k mému životu zvířata patří a stejně tak k němu patří zahrada a láska k přírodě, ať živé, či neživé a to, že jsem se dostal do ředitelského křesla je v podstatě zásluha pana profesora Petříčka ze střední školy, který když přišel do hodiny českého jazyka a literatury, tak mě pro literaturu nadchl takovým způsobem, že jsem po ukončení střední školy šel studovat pedagogickou a filozofickou fakultu do Olomouce. Kdyby se toto nestalo, byl bych družstevníkem. Dodnes umím jezdit s traktorem, obsluhovat bagr, jeřáb, buldozér, umím rodit krávu, ovci, kozu… Na tyto práce jsem nikdy nezapomněl a jsem vděčný zemědělské škole, že mi tyto dovednosti dala.

JAKÝM ZPŮSOBEM RELAXUJETE? DÁVÁTE SPÍŠE PŘEDNOST HŘE NA KLAVÍR NEBO JDETE NA PROCHÁZKU VEN?

Mám různé druhy relaxace. Mezi nejoblíbenější patří, jak si říkal, hra na klavír. Když jsem doma sám a nikoho neruším, tak si sednu ke klavíru a zhruba hodinu, hodinu a půl hraju různé melodie, které si z větší části vymýšlím, zavřu oči a přitom relaxuju. Rád řídím auto, když jezdím se studenty na stáže do Barcelony, do Monaka, do Cannes, tak si ty cesty nesmírně užívám, když jedu třeba 2 až 3 000 kilometrů. Velice rád chodím do kina, dívám se na nové filmy, pak mám velice rád sport, hraju tenis, donedávna jsem hrál ještě hokej, rád si zahraju fotbálek, a pak také rád relaxuju na zahradě a u televize, tak jako každý člověk. 

CO VY A HOKEJ? TEN VSETÍNSKÝ JE ZNÁMÝ PŘEDEVŠÍM DÍKY ZLATÉ ÉŘE Z PŘELOMU TISÍCILETÍ. CHODÍTE RÁD NA HOKEJ? JAKÝ K NĚMU MÁTE VZTAH?

K hokeji mám úzký vztah. Odmalička chodím na Vsetíně na hokej, skoro pokaždé, když tady nějaká soutěž je. Prožil jsem se svým tatínkem ještě dobu, kdy tady nebyl krytý stadion, na konci 60. let, 70.,80. léta, pak ta báječná 90. léta, kdy jsme získali spoustu titulů. Chodil jsem i teď, když jsme hráli krajský přebor, teď se těším na to, že budeme hrát už druhou nejvyšší soutěž. Znám se s kolegy, kteří ten hokej tady řídí, od pana Tesaříka přes trenéry, takže občas s nimi dám i řeč na toto téma. Navíc mají u nás ve školce děti a před týdnem jsme se potkali na školkařském plese, jak s panem trenérem a panem manažerem a rozebírali jsme hokej a jeho budoucnost. Pokud můžu, pomáhám, kde se dá.

CO SE TÝKÁ HUDBY, JACÍ INTERPRETI SE ŘADÍ MEZI VAŠE OBLÍBENÉ?

U mě je celý život naprostou jedničkou Karel Gott. Je to člověk, kterého si nesmírně vážím díky jeho charakterovým vlastnostem, ale i díky krásnému zpěvu. Jde na něm vidět, že život hudbě obětoval. Při poslechu jeho hudby mám skoro husí kůži. Dle mého názoru je to profesionál každým coulem a hlavně dělá to rád. Není to nic vyumělkovaného, když ho poslouchám, z jeho hudby cítím srdce člověka, který jej hudbě obětoval.


HODNĚ LIDÍ O VÁS VÍ, ŽE PÍŠETEE KNIHY. JAK DLOUHO VÁM TRVÁ KNIHU NAPSAT A JAKÝM TÉMATŮM SE VE SVÝCH KNIHÁCH VĚNUJETE?

Knížky píšu hodně rychle, román píšu zpravidla za 7 až 14 dnů, zvláštním způsobem až automatického psaní, kdy píšu třeba 16 hodin denně, nebo píšu přes noc, když přes den nemám čas. Kdybych psal knihu třeba tři měsíce nebo rok, zapomněl bych, co bylo na začátku. Pokud knihu nenapíšu za 14 dní, obvykle končí v koši a za půl roku napíšu nějakou jinou. Pokud jde o odbornější literaturu například mou poslední knihu Kdo jsme, která je obecnou teorií bytí a času, tak tuhle knihu jsem psal po malých fragmentech které jsem pak spojil čtyři roky. Knihu jsem pak ještě mnohokrát pročítal a upravoval, protože je to kniha, kde jejím základem je psychologie, filozofie, kousíček sociologie, kvantové fyziky, matematiky. Než jsem dal tuhle knihu dohromady, dala mi hodně práce. I když spíše v akademické sféře, měla z mých knih největší úspěch.

PÍŠETE JEN FILOZOFICKOU LITERATURU A ROMÁNY NEBO JEŠTĚ NĚCO JINÉHO?    

Občas napíšu učebnici. Například učebnici komunikace a psychologie, v mládí jsem napsal 
hodně básní, které jsou dnes už bůhví kde, ale pár mi jich ještě zůstalo, na těch jsem si hodně procvičoval stylistiku. V současné době píšu jeden román za rok, jak jsem se zavázal vůči nakladatelství. Někdy vyjdou i dva romány, jelikož se dobře prodávají. Momentálně chystám k vydání knížku o baťovském školství z první poloviny 20. století. To je kniha, kde je spoustu věci o americké pragmatické pedagogice, kterou Baťa přivedl do Zlína. K tomu jsem začal pracovat na druhém dílu knihy Kdo jsme, protože první díl měl vyjít u Stanfordské univerzity. O knížku je velký zájem. Mám už i americké překladatele, kteří knihu překládají do angličtiny. Překlad je velmi složitý, protože vyjádřit v angličtině věci z psychologie není příliš jednoduché.

KDY PŘIBLIŽNĚ BY DRUHÝ DÍL KNIHY KDO JSME MĚL VYJÍT?

(smích) Tak to bych strašně rád věděl. Mám napsanou první stránku, chybí mi 150. Bude se zase jednat o filozofickou knihu, ale už nebude zahrnovat tolik kvantové fyziky. Bude se vracet k nitru člověka. Popud k napsání této knihy jsem dostal, když jsem přednášel na festivalu jógy. Tam jsem se setkal s velkým ohlasem a žádostmi o články a rozhovory, tak jsem slíbil, že napíšu další knížku. Kdyby se mi ji povedlo vydat do dvou let, byl bych rád. 

TROCHU NETRADIČNÍ OTÁZKA. NA TELEVIZI NOVA JSEM S VÁMI PŘED ČASEM V MAGAZÍNU VÍKEND VIDĚL ROZHOVOR, KDE BYLO MIMOJINÉ ZMÍNĚNO VAŠE VYSOKÉ IQ. V NÁVAZNOSTI NA NĚJ, NAPADLO VÁS SE NĚKDY PŘIHLÁSIT DO NĚJAKÉ VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽE?

Právě naopak. Určitě nikdy do žádné vědomostní soutěže nepůjdu. Ono to o něco málo vyšší IQ neznamená, že člověk má větší rozsah vědomostí a znalostí, ale je to schopnost pragmaticky řešit problémy. Vyšší IQ neznamená, že má člověk v životě předpoklad být extrémně úspěšný. Je to o tom, že člověk s vyšším IQ vidí více možných řešení problémů, než člověk s nižším IQ. Lidé s vyšším IQ mohou často působit pomaleji, rozvážněji, protože než zváží všechny alternativy, uplyne spoustu času. V přírodě to ale funguje tak, že když někde přidá, jinde ubere. Ideální IQ je mezi devadesáti až sto třiceti.      



 
 MÁTE V ŽIVOTĚ NĚJAKÉ KRÉDO, KTERÝM SE ŘÍDÍTE?

Mám, převzal jsem jej od bývalého ředitele společnosti MEZ tady ve Vsetíně, pana Havlíka, jehož si nesmírně vážím. Později se stal ředitelem technického učiliště, kde jsem hned po vysoké škole pracoval jako učitel českého jazyka. Vždy opakoval větu, že slušnost není slabost a já se tím řídím celý život. Doufám, že jsem nikdy k nikomu nebyl zlý, nezdvořilý, nebo že bych někomu do očí lhal. Slušnost někdy může sice působit jako malá razance při jednání, ale věřím že vede k lepším výsledkům než radikální a tvrdé řešení.

TEĎ TROCHU Z JINÉHO SOUDKU. JAKÉ JE VAŠE NEJOBLÍBENĚJŠÍ JÍDLO? MÁTE RÁD ČESKOU KUCHYNI NEBO PREFERUJETE ZAHRANIČNÍ?

Mám velice rád českou kuchyni a moje nejoblíbenější jídlo je vepřový nebo kuřecí řízek s bramborovou kaší. Dávám si ho, kdy můžu. Co se týká zahraničních jídel, mám rád italskou pizzu.

PIJETE KÁVU?

Kávu nepiju. Za rok vypiju ze slušnosti čtyři nebo pět káv, pokud mi ji nabídnout a mají ji i lidé kolem mě. Jinak kávu moc rád nemám a málokdy ji piju. Teď si uvědomuju, piju ji o Vánocích, když mi babička upeče vánočku.

POVAŽUJETE SE ZA TYPICKÉHO ČECHA, KTERÝ CHODÍ DO HOSPODY NA PIVO, NEBO MÁTE RADĚJI VÍNO, PŘÍPADNĚ ALKOHOL NEPIJETE VŮBEC?

V mládí jsem pil víno i pivo. Teď už alkohol, až na výjimku nějakých speciálních příležitostí, nepiju. Typický Čech v tomto ohledu nejsem, do hospod zásadně nechodím, chodil jsem jen na vysoké škole s kamarády, jako snad každý. Jinak je pro mě návštěva hospody, kde bych měl sedět a několik hodin si s lidmi povídat, do jisté míry traumatickým zážitkem.

TROCHU NAKOUSNEME RODINNÝ ŽIVOT. KOLIK MÁTE DĚTÍ A STUDUJÍ PŘÍPADNĚ TADY NA ŠKOLE NEBO NĚKDE JINDE?

Mám tři děti, dvě už odmaturovaly a oba učí tady na škole. Dcera Petra je teď na mateřské dovolené ale i přesto pár hodin na naší škole učí. Můj třetí syn je v současné době ve třetím ročníku šestiletého gymnázia tady na škole.

CO BYSTE VZKÁZAL NAŠIM POSLUCHAČŮM?

Aby byli v životě šťastní a spokojení.

DĚKUJI ZA ROZHOVOR.

Děkuji za pozvání    

OD MIKROFONU SE S VÁMI LOUČÍ JIŘÍ PALA.

Sdílet článek YCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem KostkouYCube: Rozhovor s panem Kostkou