Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška Andrše

24. duben 201717:04Autor Michaela Kolešová

Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška Andrše

Vašek Andrš je 28letý pastor, který je zároveň hipster a velmi inteligentní muž. Já jsem se tohoto pastora/kněze rozhodla vyzpovídat. Pokud vás zajímá to, jak to vypadá na návštěvě ve věznicích a jaké to je být v kontaktu s vězni, tak neváhejte a přečtěte si rozhovor s ním!



1)      Chtěl bys ke svému popisu ještě něco doplnit?
-  Jen to, že mám ještě skvělou manželku Lídu, které je 23.

2)      Kdybys měl svou práci popsat jedním slovem, které by to bylo?
- asi bych to nazval jen jako POVOLÁNÍ

3)      A co tě vlastně vedlo k tomu, že jsi si zvolil právě toho povolání?
- No, když mi bylo 18, tak jsem se stal křesťanem a bylo to právě na konci střední školy, kdy se člověk rozhoduje, co dělat dál. Už od mala jsem bral vyučování ostatních jako přirozenost, takže tato volba pro mne byla celkem jasná.

4)      Takže tvá rodina věřící nebyla, nebo jsi byl naopak Bohu veden od mala?
- Z mojí rodiny, ani z té vzdálené, nevěří nikdo, ale asi před čtyřmi lety uvěřila moje sestra.

5)      Co se týče tvého chtíče pomáhat ostatním, tak se projevoval už od dětství nebo až potom, co jsi uvěřil?
-  Byl to spíš takový zlom. Předtím jsem pomáhat ostatním moc nechtěl, když jsem byl mladší. Takže se to objevilo až po tom, co jsem uvěřil.

6)      A jakou školu a kde jsi vlastně studoval?
- Studoval jsem evangelickou teologickou fakultu v Praze na Karlově Univerzitě a teď ukončuji studium na teologické škole v Anglii.

7)      A jak dlouho už trvají nebo budou trvat tvá studia?
-  Tak trvají už šest let a pokračovat už asi nehodlám.

8)      Zmiňoval jsi, že máš manželku a mě by zajímalo, jestli máte nějaké plány, nebo chcete život zasvětit pouze Bohu?
- Tak společné plány jsou takové, abychom naše životy Bohu zasvětili. Chceme zakládat sbory a církve po České republice a věnovat se lidem.

9)      Myslíš, že by tvoje žena byla radši, kdybys měl jinou práci, nebo se tě v tom snaží podporovat?
-  Řekl bych, že moje manželka je v tomhle mnohem aktivnější než já, takže já podporuji manželku v její práci, kterou dělá skvěle a jsem rád, že ji baví (bloggerka, baristka a zpívá).

10)   Jak ses dostal k informaci, že je možné jezdit do věznic a pomáhat tak lidem tam?
- V církvi do které jsem chodil, byla jedna paní, která spolupracovala s Armádou spásy, což je u nás v Šumperku takové křesťanské společenství, jezdí do věznic pravidelně mi nabídla, že se k nim mohu připojit a jezdit s nimi. Tak jsem souhlasil a začal jsem tam také jezdit.

11)   Do kterých věznic jsi se mohl „pracovně" podívat?
- Já osobně jsem jezdil pouze na Mírov, což je jedna z nejtvrdších věznic v Česku.

12)   Mají vězni opravdový zájem o duchovní péči, nebo si chtějí jen popovídat s někým „z venku"?
- Tak trochu obojí. Ale pokud s námi chce nějaký vězeň mluvit, tak si to musí vyžádat, jelikož je to dobrovolné a ti, kdo si požádají, tak se většinou chtějí svěřit nebo si jen popovídat, zanadávat si, někteří si myslí, že za to něco dostanou. Je tu strašně moc typů lidí.

13)   Bylo to pro tebe nějak vyčerpávající nebo psychicky náročné?
- Velmi náročné to je, když jsem mluvil s někým, kdo je přesvědčen o své nevině a většinu času tráví rozebíráním toho, že nic neudělal. Kolikrát na mě i tlačili, abych s tím něco udělal, takže to může být někdy těžké. Někdy je smutné to, že jsou tu i lidi, kteří si nejsou vědomi toho, že udělali něco špatného, nebo si to ani nepamatují a bývá mi jich líto.

14)   Měl jsi někdy chuť toho nechat a během toho sezení odejít?
- Ani ne. Vždy jsem se snažil vyslechnout každého z nich. Všichni tady mají hodně unikátní příběhy, takže jsem se snažil spíš poslouchat a ani tolik nemluvit. Ty nejtěžší příběhy bývají většinou u doživotních trestů, kdy se mi z toho občas zvedal i žaludek.

15)   Dostal se k tobě během toho všeho příběh, který tě opravdu zasáhl?
- Povídal jsem si s jedním klukem, který je jmenuje Martin. Je mu asi 22 let a byl s kamarádem v herně, kde se opili a venku se jeho kamarád začal s někým prát. Martin si myslel, že jeho kamaráda někdo napadl, tak mu šel pomoct a ve skutečnosti se ten jeho kamarád rval s bezdomovcem, tak do něj kopali a on po dvou dnech na následky zranění zemřel v nemocnici. Dopadlo by to hůř, kdyby policie tu rvačku nepřerušila. Martin pak dostal trest odnětí svobody na 11 let a teď toho opravdu lituje a ani si to pořádně nepamatuje. Je smutné, samozřejmě, že to nejde omluvit, ale je to asi taková nešťastná souhra náhod.

16)   Myslíš si, že si někteří vězni vymýšlí a lžou, aby byli zajímaví, nebo je za tím i něco jiného?
- Není to až tak jednoduché. Ve věznicích jsou opravdu velcí a dobří lháři, i dozorci nás vždy varovali, abychom to brali s rezervou, jelikož jsou schopni lidem namluvit takřka cokoli, ale dokážu si představit to, že ti, kteří zabili vlastní rodinu, nebo spáchali podobný čin si sami dokážou namluvit, že jsou nevinní a opravdu tomu věří, takže vlastně ani nelžou. Je to těžké.

17)   Pokusil se tě nějaký vězeň někdy napadnout?
- Pokaždé jsme odděleni takovou mříží, které se říká katr a ta bezpečnost je vysoká. A ti vězni jsou pod dohledem dozorců a nemají ani za potřebí nějak napadat ostatní lidi.

18)   Donutil tě někdy nějaký příběh uronit slzičku?
- Asi ten příběh toho Martina, o kterém jsem mluvil, a pak jsem bys spíš smutný z toho, když jsem slyšel, co někteří provedli třeba malým dětem nebo tak.

19)   Kdyby do věznic chtěl chodit i někdo jiný, potřebuje k tomu nějaký speciální kurz?
- Není potřeba žádný kurz. Jedná se o dobrovolnickou práci a dá se k tomu dostat přes různé náboženské organizace, které jsou v Česku. Existuje o nás organizace: Vězeňská duchovenská péče (VDP) a přes ní se posílají žádosti o zapojení. Poté se za nás musí zaručit nějaká církev, a nakonec nás musí schválit sám ředitel dané věznice. A může se zapojit dá se říct každý, kdo je starší 18 let a má čistý trestní rejstřík a nezáleží na tom, z jaké církve je. Chodí tam i Svědkové Jehovovi, Židovská obec. Takže vlastně každý, kdo spadá pod nějakou církev, jelikož vězni mají ze zákona nárok na duchovenskou péči, pokud si ji vyžádají.

20)   Míval jsi někdy strach?
- Stach jsem ani neměl. Ti vězni jsou vyloženě zkrocení a jsou v poutech. Dá se říct, že už jsou na to zvyklí, a hlavně na Mírově, kde jsou tresty na 10 let, takže jsi vězni zvykli na to, že jim dozorci diktují, kdy můžou jít na záchod nebo do sprch. Jsou už tak nějak vycvičení a snaží se poslouchat.

21)   Poslední otázka: Měnil bys svoji práci nebo něco na ní?
- Svoji práci jsem si zvolil sám a mám ji rád. Možná jen ten plat by mohl být vyšší. 

Sdílet článek YCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška AndršeYCube: Vzala jsem si ke zpovědi kněze Vaška Andrše