Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří Dopita

24. duben 201723:04Autor Miroslav Janošek

Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří Dopita

Rozhovor s trenérem vsetínských hokejistů, kteří v letošní sezoně vybojovali postup do WSM ligy a dlouholetý výborný hokejista, který se může pyšnit medailí z olympijských her v Naganu, několika triumfy na MS a také mnoha tituly z české extraligy. (rozhovor je psán v době probíhajícího čtvrtfinále s Hodonínem)


V letošní sezoně trénujete spolu s Lubošem Jenáčkem vsetínský A tým, týmu se daří a jste krůček od finále. Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony?

Jsou dvě části, tu základní část jsme samozřejmě hodnotili pozitivně, ale play-off je úplně jiná soutěž a vzhledem k výsledku základní části je na nás vyvíjen určitý tlak, protože bylo před sezonou vyhlášeno, že se chce postoupit do první ligy. Jak hráči, tak realizační tým pro to děláme maximum a i když jsme zaváhali první zápas doma s Hodonínem, tak spokojeni určitě jsme a doufám, že dnes jedeme tu sérii do Hodonína uzavřít i když víme, že to určitě nebude jednoduchý úkol.


Bylo pro Vás těžké rozhodnutí, zda se po letech vrátit na Lapač, tentokrát jako trenér?

Těžké to nebylo vůbec, protože tady to prostředí znám a znám také Radima Tesaříka a myslím si, že realizační tým a vedení je tady postaveno na zdravých základech a myslím, že to dělají velice dobře a je vidět, že to dělají ze srdce a s láskou, což je vždycky důležité. S Radimem jsem byl nějakým způsobem domluvený a nechal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, protože mám moc cestování kvůli dodělávání školy, rozhodnutí ale těžké nebylo vůbec.


Jak se Vám spolupracuje s Lubošem Jenáčkem, máte nějak rozdělené funkce, třeba na útočníky a obránce?

Tak já navážu na předešlou otázku, Luboš do tohoto klubu už dlouhý roky patří a já jsem ze spolupráce s ním opravdu nadšený. Je důležité, aby si trenéři sedli i lidsky a já si myslím, že my jsme si sedli velice dobře. Luboš je aktivní trenér, trénuje i mládežnické kategorie, takže z sebou výsledky má a mně se s ním spolupracuje opravdu dobře. Co se týká toho rozdělení, tak já při utkání střídám útočníky a Luboš má na starosti střídání obránců, ale když Luboš něco vidí u útočníků a naopak, tak to samozřejmě řekneme, tam jde spíš o to, aby si nějakým způsobem sedlo to střídání.


Zůstanete na lavičce zelenožlutých i v případě postupu do WSM ligy?

To já nevím, jak to dopadne. Teď máme před sebou určený cíl a doufám, že se nám ho podaří splnit. Co bude příští sezonu, to teprve uvidíme.


Co říkáte na atmosféru na Lapači, dá se srovnat s atmosférou z dob největších vsetínských úspěchů?

To zatím ne, ale na to, že se tu hraje druhá liga, tak si myslím, že taková atmosféra a fanouškovská podpora nikde není. V republice určitě ne, nejsem si jistý jak v Evropě, tam takový přehled nemám, ale tady v republice jsem si jist a za to patří obrovský dík, protože se hraje úplně jinak před padesáti diváky a jinak před plnou halou.


Jak vzpomínáte na nejslavnější éru vsetínského hokeje, která trvala v letech 1994-2001?

Tak vzpomínky na toto období jsou jedině kladné, v té době byl Vsetín na vrcholu českého hokeje, výsledky byly vynikající a byli tady samozřejmě vynikající hokejisti, proto na tuto dobu vzpomínám velice rád, a i proto jsem tady také strávil tak dlouhou dobu a po letech jsem se vrátil vrátil.


Myslíte, že se může historie opakovat a Vsetín opět zářit v nejvyšší české soutěži?

To je hodně daleko, my jsme stále ve druhé lize a ještě máme ten vysněný krok před sebou a víme, že to ještě bude těžké. Bude to hodně záviset na ekonomické stránce klubu a dalších věcech, ale rozhodně to možné je.

 

Byl v těch mistrovských letech Vsetín něčím odlišný oproti ostatním klubům?

Tak kluby, které jsou v menších městech bývají často soudržnější a hráči spolu tráví víc času i mimo led a když kluky sleduju, tak to tu zůstalo až do dnešní doby. To je asi ta největší výhoda, kterou jsme měli i my.


Mimo české a německé soutěže jste působil také ve slavné NHL, jak vzpomínáte na zámořské angažmá?

Pro mě to byla výborná zkušenost a když to vezmu zpětně tak ta NHL se za ty roky posunula někam jinam, v té době jsem tam měl jít asi o nějaké roky dřív, pokud bych se tam chtěl usadit na dýl. Měl jsem tam možná smůlu na týmy a trenéra, ale na druhou stranu to beru jako obrovskou zkušenost a zážitek jak pro sebe, tak pro syna, který se naučil výborně anglicky.


V NHL jste potkal na ledě určitě mnoho výborných hráčů, můžete ale jmenovat jednoho, který Vám utkvěl v paměti nejvíc?

Já jsem tam nestrávil až tak dlouhou dobu, necelé dva roky, ale samozřejmě ty hráče, proti kterým člověk hraje jak v NHL, tak na olympiádě, nebo na mistrovství světa si člověk zapamatuje a je to obrovský zážitek.


U olympiády bych ještě zůstal, jak vzpomínáte na tu v Naganu?

Tak z pohledu výsledku, který se tam udělal je to jednoznačně nejpěknější hokejový zážitek a určitě na to budu vzpomínat celý život.


S jakými pocity jste do Japonska odjížděl, napadlo Vás, že se vrátíte jako olympijský vítěz a národní hrdina?

Národní hrdina ani ne, ale rozhodně jsme tam neodjížděli v roli nějakého favorita, protože v té době asi s výjimkou dvou týmů pomýšlel každý tým na medaili. Nějak se to ale rozehrálo, tým si sedl, každý v něm měl svou roli, kterou si dokázal plnit a v čele s vynikajícím Dominikem Haškem se nám to podařilo.


Kdo měl během toho turnaje v šatně největší slovo, byl to právě Dominik Hašek, Jaromír Jágr, nebo například Vladimír Růžička?

Tak kolem toho panují velké fámy, že tam byly nějaké proslovy, ale v tom týmu bylo mnoho zkušených kluků, takže když měl někdo nějakou výtku, nebo chtěl něco říct, tak to prostě řekl, v tom problém vůbec nebyl. Nemyslím si, že by v té kabině někdo vyloženě šéfoval.


Jaký okamžik v národním dresu Vám nejvíce uvízl v paměti, bylo to právě Nagano?

To nevím, to bych musel zapřemýšlet víc, ale každé to mistrovství i olympiáda, na kterém jsem byl jsem si strašně moc užíval a je to pro hráče takovou odměnou a já celkově na tu svou hráčskou kariéru vzpomínám strašně rád, jen mě mrzí mistrovství světa v Praze, kdy jsme vypadli s USA a já byl ten, který neproměnil rozhodující nájezd, tento okamžik mě do dneška mrzí, protože ten tým byl výborný a měl na větší úspěch. Je to dodnes takový můj brouk v hlavě.


Co byste na závěr vzkázal mladým sportovcům?

Určitě aby to brali jako zábavu, aby ten sport dělali rádi a s láskou, protože je to velmi důležité a aby neměli velké oči a už v páté třídě si nemysleli, že budou hned hrát NHL, nebo mistrovství světa. Je to o tom aby ti kluci a holky ten sport milovali a aby to čemu se věnují měli strašně moc rádi.

Sdílet článek YCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří DopitaYCube: Děti by měly sport dělat s láskou a nemít velké oči, říká slavný hokejový hráč a trenér JIří Dopita