fejeton - reKLAMNÁ

01. listopad 201720:11Autor Večerková Helena

fejeton - reKLAMNÁ

Reklamy jsou všude okolo nás. V televizi, v rádiu, v novinách. Kdo za nimi stojí a jak to v takové reklamní branži funguje? Určitě Vás někdy napadlo, že to vše nemůže být tak růžové, jak se nám to snaží marketing prodat...


Ten den se mi nic nedařilo. Kdo ví, jestli za to mohli imigranti nebo Kalousek, ale tramvaj mi ujela přímo před nosem a musel jsem šlapat až do pátého patra kvůli poruše výtahů. Když jsem se konečně dohnal k pracovnímu stolu, čekala na mě další bomba. Vzkaz od ředitele, ať se za ním urgentně dostavím do kanceláře. Otřel jsem si smrtelný pot z čela a vydal na cestu přes řeku Styx. Lehce jsem zaklepal na dveře a celý můj život mi proběhl před očima. Ozvalo se „vstupte" a já otevřel brány pekelné


.

„Honzo, jsi tu s námi ve firmě už nějaký ten rok. Ale oba musíme uznat, že tvoje produktivita poslední dobou celkem stagnuje. Potřebujeme reklamu. A to dobrou. Aby oslovila ty, kteří rozhodují o nákupu. A to jsou přece ženy. Honzo, potřebujeme reklamu pro ženy. Chrl na mě nápady." Panebože. Panebože. „Dobře. Co takhle nová reklama na vložky?" „Honzo, nápady! Pojď!" „Dobře, takže žena, leží na posteli, láhev s teplou vodou na břiše, v sobě víc ibalginů než krve, leží v poloze plodu a pomalu umírá. Muž přijde do místnosti, v roztřepené ruce balík čokolády a gumových medvídků a pomalu je pokládá k ženě. Žena začne na muže vrčet, pomalu přijímá jídlo a muž se opatrně plíží do bezpečí. Nahoře se ukáže logo Always a motto ‚Vložky Always, přirozenost za každé situace‘. „ 


„Honzo…Tohle ne. Tohle nám nic neprodá. Přemýšlej dál." Neprodá? Nejde nám o pravdu? Dobře, panebože, z mozku se mi kouří, oči se mi protáčí, ale přemýšlím dál. „Co tahle reklama na holítka?" „To by možná šlo, pokračuj?" „Dobře, takže žena, ve středním věku, vylézá z vany, čerstvě oholená. Zabalí se do krásného, bílého ručníku. Šahá po náplasti a desinfekci. Začne ošetřovat rány na nohou a podpaží. Rány silně krvácí. Žena se usměje do kamery. Objeví se logo Gillete. ‚Sice vykrvácela, ale krvácela hladce‘". S nadějí v očích se otočím na šéfa. Na tváři žádný úsměv. „Honzo do prdele, takhle to nejde, nemůžeš prodávat za pomocí násilí, za tohle by nás zažalovali za bigotní a násilné idioty. Tohle ne. Mysli dál." Z mého mozku se stala hmota, na bázi uhlíku, z očí mi kanuly hořké slzy. Jak mám napsat reálnou reklamu bez reality? „Dobře...Tak…reklama na hubnoucí pilulky?" „Ok Honzi, to zní docela slibně. Pokračuj?" „Ok, žena, asi 130kg sedí na gauči, jí brambůrky…" „Tak to v žádném případě, v televizi se nesmí vyskytovat žádná osoba ženského pohlaví nad 70kg, to jsme si snad vyjasnili?" COŽE „ale jak máme udělat reklamu na hubnoucí prostředky, když neukážeme ženu opravdu tlustou a ne jenom hubené dámy, které vlastně nejsou ani tak fit díky těm pilulkám?"



Chvíle ticha. Asi jsem právě ohrozil svoji pozici. Pravda versus reklama. Co teď? „Řeknu ti to takhle. Produkty neprodává pravda. Produkty prodává image. Pravda je tabu. Teď je in ukazovat sen všech konzumentů, kterého by snad mohli za pomocí našeho produktu dosáhnout. Pravda. Není. In. Pravda neprodává. Je ti to jasné? Realita je upravená, pravda je překreslená, pravda není konzumentův sen." Pomalu kývám hlavou a píšu reklamu o šťastných lidech v nereálném světě.

Sdílet článek YCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁYCube: fejeton - reKLAMNÁ