Rozhovor s Kamilou Martínkovou

19. únor 201820:02Autor Ondruchová Denisa

Rozhovor s Kamilou Martínkovou

Bývalá profesionální tanečnice, jako artistka nastoupila do theatre Masquarade v Německu, v dnešní době vedoucí tanečního oboru v ZUŠ Hranice a taky máma rodící se taneční hvězdy, své dcery. To vše se dá říct o dnešním hostovi jménem Kamila Martinková. Získala mnoho ocenění I od města Hranice za dlouhodobou vynikající reprezentaci a se svými žáky obsazuje na mezinárodních soutěžích první příčky.



Když jste byla malá, chtěla jste být už tehdy baletkou?

Touha být baletkou, když jsem byla malá, vůbec nebyla. Tehdy jsem chodila do sportovní gymnastiky, kde jsem byla zařazena mezi děvčata, která byla posílána do české reprezentace do Vítkovic, takže o nějaké tanečnici v těchto letech nebyla vůbec řeč.

Neštvalo Vás někdy, že jste neměla skoro na nic čas díky gymnastice?


Nějak jsem nestála o to běhat venku, protože ta vidina olympiády, účastnit se na ni, ta touha tam být byla tak velká, že mi ani moc nevadilo, že jsem netrávila čas s kamarády. Chtěla jsem se dostat co nejvýš, ale hodně síly mi braly hodiny klavíru, které jsem teda ze srdce nesnášela.

BYLA JSEM BOJOVNICE, TOUHA BÝT NEJLEPŠÍ TAM POŘÁD BYLA

Jaké bylo studovat na taneční akademii v Praze?

Vzpomínám na tu dobu velice ráda, dala mi strašně moc. Ocitla jsem se ve velkoměstě a potkala jsem velice zajímavé a známé lidi, kteří mi předávali své zkušenosti a pomáhali mi překonat spoustu překážek.

Byla jste bojovnice v těžkých chvílích?

Byla. Přinesla jsem si to z té gymnastiky, protože touha vyhrát a být nejlepší mi pomohla abych se z těch překážek nezbláznila a jela dál.

ZŮSTAT V NĚMECKU? DOMA JE DOMA!

Hostování v Německu? Jak jste se tam dostala?

Tančila jsem ve Slezském divadle, střihla si pár roliček a rok na to se mi do ruk dostala nabídka z Theater Masquarade, jestli nechci pracovat v tomto šapitó, jako artistka a baletka, takže jsem jednou byla na kladině, podruhé na špičkách, jako baletka. Byla to obrovská zkušenost, protože ten cirkusový život je úplně něco jiného.

Nechtěla jste tam zůstat? Přece jenom Německo je Německo..


Těch možností byla spousta. Tancovat v jiném divadle, v jiném šapitó, akle zjistila jsem, že jsem zarytý vlastenec, doma je doma, takže jsem chtěla zůstat u rodiny, založit si rodinu a zůstat tady v Čechách.

NĚKDY MI ŽÁCI ODEJDOU Z HODINY SE SLZIČKAMI, ALE TY VÝSLEDKY ZA TO STOJÍ

K nám do Hranic jste nastoupila jako učitelka klasického tance a baletu, jste tady spokoje s dětmi?

V roce 2010 jsem tu nastoupila a převzala 114 dětí, což je dost. Ten začátek byl krutý, protože ty děti od Vás něco očekávají a Vy je musíte zaujmout. Učila jsem děti a učila jsem i sama sebe, přineslo mi to další zkušenosti, protože jinak pracujete se sedmiletým dítětem a jinak pracujete s pubertální patnáctiletou dívkou, takže musíte pohotově myslet jak s jednotlivým dítětem mluvit a tím jsem se naučila trpělivosti, skromnosti, protože nemůžete po dětech chtít velké výkony, musíte mít stále na paměti, že ty děti za Vámi chodí, protože chtějí.

Byla jsem účastníkem pár Vašich hodin a musím uznat, že jste na ně dost přísná, ale pak ty výsledky vypadají, že?

Přísnost a disciplína je základní vzorec k úspěchu, to je moje myšlenka. Na sále mám 15 dětí, to znamená, že tu skupinku musím zvládnout, když se mi děti rozběhnou po sále a dělají si co chtějí, tak je velké riziko úrazu a u tančení jsou to vteřiny. Samozřejmě s tím někteří mají problém, ale když ty děti sem chodí, tak chci od nich vidět výsledky. Ano, budou nadávat a někdy odejdou i se slzičkama, ale když jedeme na soutěž a oni se umístí, tak jsou vlastně za moji "tvrdou výchovu" moc rádi.

Když vystupují Vaše děti, jste nervózní s nimi?

Určitě. Jsem nervózní z toho, aby hlavně přežili ten chaos, před tím, než se opona vytáhne. Snažím se být klidná, ale nejsem. Jsou to stresy, česání, oblékání kostýmů, hledání dětí, protože v tak velkém počtu dětí je náročné to ukočírovat. Tam se jde vyčůrat, tam se jde napít a teď zjistíte, že Vám pár sekund před vystoupením jedno dítě chybí jo, takže obrovské stresy, jak pro ně, tak pro mě

Kde berete inspiraci, když tvoříte závěrečné vystoupení celého tanečního oboru v ZUŠce?

Všude možně. Při tvorbě krásného čísla "Kořeny stromů" jsem inspiraci našla na houbách, viděla jsem vyvrácený strom strom i s kořeny, nebo když jsem se v létě opalovala, tak mě napadlo krásné vystoupení "Paprsky". Nebo když koukáte do vody a sluneční paprsky se odráží na hladině a v té vodě jsou kameny, tak z toho vzniklo číslo "Paprsky a kameny". Takže inspirace beru stylem: Dívám se kolem sebe.

Co si představíte, když se řekne Edith Piaf?

Nápad. Touha, několikaletá, vytvořit taneční projekt Edith Piaf. Dlouho jsem čekala na děti, které by tento projekt, osobnost Edith Piaf a její život zvládli, a tak jsme tvořili na její neznámějsí šanzony, písničky, až jsme vytvořili hodinový tanční projekt, takový životopis Edith Piaf

KAŽDÉ MÁMĚ BY SE LÍBILO MÍT DOMA BALETKU, ALE JE TO VELKÁ ŘEHOLE

Tento rok nastoupila Vaše dcera na taneční konzervatoř. Jak se ji vede?

Baví ji to. Je tam ráda. Je na intru a jako matka to beru těžce, jako učitelka tanečního oboru ji chápu, ale jako bývalá baletka a tanečnice, si nepřeju aby to dělala (SMÍCH).

Byla výhoda, že má mámu tanečnici?

To by jste se ji musela zeptat Vy, jestli to byla výhoda. Ono je fajn, když vidíte dceru, jak jde ve Vašich stopách a jde ji to, ale je to hrozná řehole, ve filmu Jak se krotí krokodýli byla jedna z rolí matka baletka, která mi bere slova z úst: Život je krásný, ale strašně krátký. V baletním světě to platí dvojnásob.

MÉ ŽIVOTNÍ KRÉDO: CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍLÍ!

Máte nějaké životní motto?

Těch mott je hodně. Samozřejmě svým dětem říkám, že když nemůžou, tak musí přidat, jak to bylo v té písničce, co teď frčí. Slovo nejde, neexistuje. U nás ve škole používáme motto: Jeden za všechny, všichni za jednoho, snažím se ty děti vést tak, aby uměli pracovat v kolektivu, aby to fungovalo. Na všem je třeba vidět něco pozitivního, nepodaří se dnes, podaří se zítra. A tak to jde celý život, je to SINUSOIDA.

Díky za rozhovor.
Já děkuji za pozvání.

Denisa Ondruchová

Sdílet článek YCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou MartínkovouYCube: Rozhovor s Kamilou Martínkovou