Rozhovor se zpěvačkou Patricií Janečkovou

12. duben 201808:04Autor Tchýrová Valerie

Rozhovor se zpěvačkou Patricií Janečkovou

Patricia Janečková je rodačka z Ostravy, vycházející hvězda a řadí se k elitě mezi mladými zpěvačkami. Proslavila se svou výhrou v soutěži Talentmania a od té doby její kariéra jenom kvete.


Moje první otázka jde o pár let zpátky. Zajímalo by mě, jak ses ke zpěvu dostala a co tě motivovalo?

Ke zpěvu jsem se dostala díky rodičům, protože tatínek je hudebník, hraje na kontrabas, a maminka kdysi hrála na housle a jako malou mě vedli všude možně. Byla to výtvarka, tanec, keramika, klavír a zpěv. Ze všech těch koníčků mě zaujal zpěv nejvíc asi taky tím, že doma jsme samozřejmě poslouchali hudbu, hlavně tu vážnou, proto jsem se taky začala věnovat opeře a ne popovému zpěvu.

A co pro tebe byl takový prvotní impuls, že jsi se přihlásila na konkurz Janáčkovy filharmonie?

Tím, že taťka hraje na kontrabas v Janáčkové filharmonii, tak se zdálo jako menší blbost to neudělat. Byla jsem tehdy hodně malá, mohlo mi být 9 nebo 10 let a všimla si mě moje paní sbormistryně, která mi to navrhla. Tak jsem se naučila nějaké árie a šla jsem tam s vědomím, že to nevyjde. A vyšlo. (smích)

A jak to pokračovalo?

Od konkurzu do koncertu bylo asi půl roku. Vybral se vhodný repertoár pro všechny účinkující, začala jsem se ho intenzivně učit a připravovat se…No a jenom se čekalo až bude ten velký den.

Momentálně s Janáčkovou filharmonií jezdíš po světě, je to tak?

Je to tak, ale spíš jezdíme po České republice.

A která místa navštěvuješ nejradši?

Nejradši samozřejmě divadla. Třeba miluju Rudolfinum, tam už jsem zpívala asi 3x, Obecní dům v Praze a vlastně miluju celý soubor Janáčkové filharmonie, takže ať jsme kdekoliv, tak jsem strašně ráda, že jsem s nimi. Tím, že tam taťka pracuje, takže mě tam jako malou vždycky bral a já už se s nimi cítím jako s rodinou.

Určitě všechny zajímá, kde je to nejlepší publikum?

Tak to je těžká otázka. (smích) Myslím, že publikum je všude stejně dobré a stejně špatné. Ale v Ostravě jsou hodně vstřícní a všichni mě tu mají rádi, jelikož se samozřejmě představuju, že jsem z Ostravy.

Moje další otázka bude na tvůj největší úspěch, který tvou kariéru dostal do závratných výšin a tím byla tvá výhra soutěže Talentmania. Jak jsi celou soutěž prožívala? Co ti to dalo?

Do té soutěže jsem se dostala v podstatě velkou náhodou, jelikož původní plán bylo jít do té konkurenční soutěže, což je Československo má talent, a to bylo přesně v té době, kdy jsem měla ten koncert s Janáčkovou filharmonií a následně na to jsem byla hostem na koncertě Martina Chodúra, který už byl po výhře v Superstar. Byl můj sen si zazpívat někde tak „ve velkém stylu" a tím, že už se mi to splnilo, tak jsem si řekla, že už do toho talentu nechci, že to nepotřebuju. Tak jsem tu přihlášku nechala plavat a nešla jsem na casting. No a potkala jsem manažera Martina Chodúra, který mi poradil, ať se přihlásím do té druhé soutěže, což byla právě Talentmania, takže jsem se nechala přemluvit. Tak jsme tam podali přihlášku a první konkurz byl v Bratislavě v létě ve strašných vedrech, kdy jsem litovala, že jsem se vůbec nechala ukecat. (smích) Nikdo nečekal, že postoupím. Můj taťka mi řekl, že tam mám jít s pocitem, že nepostoupím, ať mě to teda zbytečně nemrzí. No a najednou jsem postoupila.

Další kolo se natáčelo na nějakém zámečku na Moravě a to byl taky strašný den, protože celou dobu jenom lilo. A potom až od podzimu do Vánoc začaly ty živé přenosy. Jako vzpomínám na to ráda, ale určitě už bych si to nezopakovala. Přišlo mi to strašně komerční, ta rivalita mezi soutěžícími, kdy se na sebe falešně usmívali…Bylo mi to hodně nepříjemné. Ale díky bohu jsem byla malá, tak jsem to nevnímala tak silně, jako třeba moji rodiče, kteří mě tam doprovázeli. Já si hlavně v tom věku užívala, že jsem načesaná a namalovaná v krásných šatech. (smích)

A jak ses cítila po výhře?

Noo tak to bylo hodně nečekané, takže než mi to došlo, tak uběhl snad další týden. Jen si pamatuju, že jsem byla strašně unavená, protože mi bylo 12 a ten přímý přenos končil třeba až o půl jedné v noci, pak jsem musela ještě cestovat do Ostravy, takže jsem byla na smrt unavená a nějakou výhru jsem vůbec neřešila ten večer. Pořád jsem tomu nevěřila.

A co následovalo? Určitě to byla smršť plná událostí.

Začalo to nejdřív relacemi jako Teleráno, Snídaně s Novou, pak se začaly ozývat firmy, že mě chtějí na své večírky jako účinkující. Potom jsem se dostala na konzervatoř a až potom jsem začala dělat věci, které mají nějakou uměleckou hodnotu.

A stíháš do toho všeho školu?

V té době jsem to stíhala hodně špatně. Na základní škole se mi to jakž takž omlouvalo, ale tím, že jsem vypadla z takového toho denního provozu, tak i ty děcka mě potom neměly moc rády. Na základní škole jsem byla prostě nespokojená. Pak jsem přešla na konzervatoř a tam už to bylo o něco jednodušší. Už se to dalo skloubit dohromady, navíc tam byli lidi, kteří té hudbě rozumí a všichni mě podporovali a dokázali mi vyjít vstříc. Za to všechno jsem moc vděčná.

Studuješ Ostravskou univerzitu. Můžeš nám trochu přiblížit jaký obor a proč jsi si ho zrovna vybrala?

Tak studuji prvním rokem obor Sólový zpěv na fakultě umění. A studuji to jenom proto, že stejná paní profesorka, která mě učila na konzervatoři mě učí i tam. My jsme si totiž sedly nejenom po té profesní stránce, ale i po osobní. Je to něco jako moje druhá maminka, takže bych se jí jen tak nevzdala, proto to studuju a doufám, že ze mě jednou bude pořádná operní zpěvačka. (smích)

Padla řeč o představeních. Tento rok vystupuješ v divadle Antonína Dvořáka jako hlavní postava v inscenaci Romeo a Julie na motivy Borise Urbánka a Jaromíra Nohavici. Jak jsi se k této roli dostala a můžeš nám popsat, jak třeba probíhají zkoušky a jaké jsou vztahy mezi herci?

K této roli jsem se dostala také díky Evě Dřízgové, což je právě moje profesorka, protože ona a Boris Urbánek jsou dlouholetí známí, takže Eva věděla, že se to v divadle chystá a Boris naopak věděl, že jsem mladičká a že umím hezky zpívat a prostě jsem věkově vhodná adeptka na tuto roli. Na první konkurz nás přišlo přibližně 40 zájemkyň a do druhého jsme postoupily pouze 4. Ve druhém kole to už bylo těžší, to už člověk musel umět nějaký ten monolog nebo dialog a na konci dne už jsme věděly společně s Martinkou Schnittovou, že nás přijali. A potom byla pár měsíců pauza. Týden před první čtenou jsme dostali texty, fotilo se na plakáty, následně byly dennodenně zkoušky. Zase jsem nemohla chodit do školy, proto jsem vděčná Univerzitě, že tam pořád studuju, i když jsem tam ještě skoro vůbec nebyla. (smích) Zkoušky byly náročné od rána do večera každý den, někdy i dvojáky apod. Ale za tu dobu jsme se všichni skvěle poznali a stala se z nás taková velká rodina. No a když bylo po premiéře, tak jsem seděla doma, tak jsem si řekla, že to skončilo a nemám co dělat. Že jsem ztratila ty lidi, je po prvním nejkrásnějším představení, už nebudou žádné zkoušky a co já teď budu dělat?!

No a co tě tento rok ještě čeká? Máš naplánované i další koncerty?

Tento rok mě hlavně čeká maturita, i když už bych ji dávno měla mít. (smích) Ale bohužel se mi to zatím nepovedlo. Čeká mě opravný termín z dějin hudby. Pak mě samozřejmě čeká koncertování jak po ČR, tak v zahraničí, od září se pokračuje v Romeovi a Julii, no a hlavně mě čeká Vysoká škola. Ještě bych se chtěla dostat do jiných divadel, takže mám v plánu je obepsat a poprosit o předzpívání.

Takže Patricie, určitě by ještě posluchače zajímalo, jestli máš ve svém repertoáru píseň, kterou máš nejradši?

No to je dost těžké teda. Z operních árií mám nejradši Pucciniho Quando m´en vo, což je z opery La Bohème a jinak miluju muzikály, takže Fantom opery písně z role Christine a samozřejmě písně od Julie z muzikálu Romeo a Julie: Poselství lásky.

A posloucháš hudbu i ve volném čase?

No tak to je hlavní věc, co dělám. Není chvíle, kdy by u mě doma nehrála hudba. Když jsem byla menší, tak jsem zásadně poslouchala klasiku jako například Dvořákovu Novosvětskou a tak podobně.

A moje poslední otázka se kterou se také rozloučíme bude, co plánuješ do budoucna a jestli se chceš plně věnovat pouze zpěvu?

Do budoucna plánuji určitě zpívat a pilně studovat. Musím říct, že vždy jsem si myslela, že se budu pevně držet té opery, ale po tom, co jsem okusila muzikál, tak mě to hodně zaujalo, protože v muzikálu musí umět člověk hrát divadlo, musí umět tancovat a taky zpívat, zatímco ta opera působí dost staticky. Ale tím, že to nestuduju, tak se nebudu nijak hrnout do činohry, spíš si občas ráda zahraju v tom muzikálu.

Sdílet článek YCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií JanečkovouYCube: Rozhovor se zpěvačkou Patricií Janečkovou