Rozhovor s Jiřím Kovalčíkem, prvním vsetínským tatérem

22. duben 201821:04Autor Friedrichová Kristýna

Exkluzivně jsme pro vás vyzpovídali tatéra Jiřího Kovalčíka, který jako první před devíti lety otevřel historicky první tetovací studio na Vsetíně. V rozohovoru se dovíte něco o jeho zkušenostech, názorech na jednoltivé styly tetování a jestli netoužil svou práci pověsit taky na hřebík.

Přidat vlastní komentář

Pamatujete si na svou první zkušenost s tetováním, kdy jste třeba zahlédl někoho potetovaného na ulici a řekl: Co to má ten člověk namalované na sobě?

Pamatuju si tetované kámoše mého dědy, a pamatuju si spoustu takových věcí, které ale neměly nějaký výraznější vliv na to, co dělám dneska.

Je pravda, že se nedá tetovat bez tzv. malířského talentu?

Tak úplně doslova to pravda není, což dokazuje spousta lidí, kteří mají dneska ambice tetovat, ale prostě jde tetovat stylem, kterému třeba já úplně nerozumím, různé abstrakty, imprese a podobné věci, ale prostě…Jde to asi i bez toho, ale ten výsledek bude potom takový, jaký bude. To každopádně.

Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohl tetovat?

V pubertě, v takovém tom šíleném vývoji a procesů, kdy se člověk chtěl vyhraňovat a prostě… školou povinný, neměl na to ještě prachy, tak prostě vymýšlel ještě alternativní cesty, jak si přijít na tady ty ozdůbky.

Takže abyste mohl tetovat oficiálně, potřeboval jste rekvalifikační kurz?

Ano.

A ten vás stál kolik?

Celkově, co si pamatuju, tak mě to vyšlo asi na nějakých čtyřicet dva tisíc před deseti lety.

Zvládnout tatérský kurz mi přišlo daleko lehčí, než škola.

A jak bylo obtížné ho zvládnout?

Přišlo mi to daleko míň obtížné než škola, protože tam byla úplně jinak nastavená motivace. Prostě věděl jsem, že mi to otevře dveře hodně zajímavým směrem a prostě absolvovat to studium, dokončit ho, bylo hodně výrazný hodně silný, takže žádný velký problém. Dávalo to prostě smysl pro mou hlavu. Věděl jsem, proč to dělám, věděl jsem jakým způsobem to pak budu schopný provádět , takže mi to přišlo snazší než třeba střední škola.

A je nějaký rozdíl v tom stát se tatérem teď, než před těmi devíti lety?

V dnešní době má člověk příležitost začít pracovat s nějakým tetovacím salónem, prostě ať už začne tím, že tam bude chodit dělat ve svém volno třeba uklízečku, s tím, že bude mít perfektní příležitost koukat fakt slušně tetujícím lidem pod ruce, a vyvaruje se díky tomu takovým těm začátečnickým chybám a vynalézání vlastních postupů. Prostě dneska je ta doba taková, že těch salónů je kvantum a jsou vyloženě studia, která se specializují na to, že zaměstnávají lidi prostě takhle.

Máte vlastní tetovací salón. Byla cesta k němu složitá?

No, tak složitá. Složitá byla v tom smyslu, že jsem začal řešit to, že to studium spustím a otevřu. A taky už jsem měl rodinu, děti a s tím spojené závazky, takže rekvalifikace při práci, při druhém zaměstnání a hlavně jsem dělal všechno pro to, aby při otevření toho studia nebyl v mínusu, abych to nefinancoval úvěrem, abych pěkně nastartoval tu kariéru s nulou a s čistým štítem, takže v tomhle to bylo poměrně složité. Ale určitě se to vyplatilo.

Z některé klientely chytám přetlak.

Uvažoval jste někde v přívalu emocí, že byste tetování pověsil na hřebík?

Ne, neuvažoval, ale…už jsem z toho chtěl několikrát zdrhnout, s tím, že to tady na měsíc zavřu a nechci vidět lidi. Je to spíš takový přetlak vyvolaný tím neustálým kontaktem s lidmi, konzultace úplných nesmyslných designů, řešení nesmyslných požadavků lidí, kteří do toho jdou tak na prudko, že přijdou do studia a nemají v hlavě absolutně žádný směr a podobně, takže spíš chytám přetlak z určité sféry klientely.

Těšíte se každý den do práce více než jiní nebo se už i tetování pro vás stává rutinou?

Každý den v té práci je úplně jiný, určitě to není rutina. Dneska jsem ve stavu, kdy osmdesát procent klientely po mně chce individuální přístup a mají se mnou už předchozí zkušenosti, takže už mi dávají daleko lepší prostor na tvorbu. Každý den je zajímavý svým způsobem.

Kolik lidí potetujete za den?

Jednoho až dva.

Co si nechávají u vás lidé tetovat nejčastěji?

Já jsem univerzální tatér, pracuju tady sám, snažím se vyhovět požadavkům poměrně širokého zákaznického spektra. Spíš než umělec jsme takový ten přístavní tatér, který vychází z toho, co mu přinese ten zákazník a jenom tomu dávám svoji linku a svůj rukopis.

Módní trendy jsou zbytečnost, pokud má člověk mozek.

13) Jaký máte názor na módní trendy?

Módní trendy jsou zbytečnost, pokud má člověk mozek v hlavě. Já si myslím, že každý člověk je schopný přinést do toho studia nějaký příběh nebo silnou myšlenku nebo něco takového, co má potřebu zařvat na zbytek světa touhle formou. Trendy jsou pro jednoduché lidi.

Jaké tetování letělo dříve a jaké nyní?

Chodí to ve vlnách. Každý rok je v kurzu jedno konkrétní zvíře. Jeden rok je to jelen, druhý rok sova, třetí rok vlk. A člověk pak začne přemýšlet nad tím, že někdo by měl začít ta zvířata fofrem střílet, protože se to strašně rychle přežere. Taky frčely takové ty klasické námořnické oldschool, takže spíš v těch vlnách přichází celý jednotný styl, než jedno tetování. Jeden rok akvarelové tetování, druhý rok oldschool. Ty témata jsou pořád stejně univerzální.

Takže si myslíte, že by se za tetováním měl schovávat příběh?

Určitě, určitě. Protože pokud člověk promítne do toho tetování nějakou konkrétní vizi nebo zkušenost, tak je tam daleko větší pravděpodobnost, že tomu člověku neublížím a nestane se z něj klient estetické chirurgie. (Smích) Je to o tom, že když se takový člověk podívá v sedmdesáti do zrcadla, jediné co ho napadne bude: Kruci, to byly časy. Setkávám se častěji než bych chtěl s lidmi, kteří svých tetování litují, protože Vsetín konkrétně je takový, jakože specifický region, protože jsem otevřel historicky první tetovací studio, v okresním městě. Nechápal jsem dlouho, proč to přede mnou nikdo neudělal. A díky tomu, že to tak dlouho trvalo, tak Vsetín je plný tetujících amatérů. Často se stává, že ty práce musím předělávat.

Sám máte několik tetování. Jaké je vaše nejoblíbenější a proč?

Dělal jsem si jedno velké tetování, nadšený z něho dvakrát nejsem. Nevadí mi tam významová stránka, vadí mi tam spíš to, že když člověk sám sebe tetuje, tak to vnímá ze špatné perspektivy.

Baví mě věci, které vyvolávají v lidech pocity.

A jaké je nejdivnější tetování, co jste kdy tetoval?

(smích) Tetuju hodně kontroverzní věci, které mají schopnost provokovat. Tady u těch pracích platí o to intenzivněji pravidla. Baví mě to. Baví mě věci, které vyvolávají v lidech pocity. Touhle formou se snažím určité vrstvy lidí vyprovokovat a dát jim nějaký jiný směr. Sám mám na noze vytetované: I hate people. Jenže ono to není ke vztahu k jednotlivým jedincům. Podle mě se prostě svět žene nesmyslným směrem. Sami jsme si vymysleli pravidla. Snažím se žít jinak než většina populace. Tetování je moje sourodá revolta.

Co si myslíte o lidech s předsudky vůči tetování?

Žít a nechat je dožít. Chápu seniory se zkušenostmi s holocaustem, jejíž příbuzní měli jen jediné tetování. Těmhle lidem nemá smysl vyvracet ten jejich náhled na věc.

Spolupracujete s ostatními tatéry?

Snažím se. (smích)

Podporují vás přátelé a rodina v tom, co děláte?

Podpora rodiny je jasná. Bez nich by nespustil to studio. Přátelé jsou mí zákazníci. Ti mě podporují tím, že mi strkají peníze do kapes za tetování. Bez přátel bych to tu neotevřel.

zpět nahoru

Sdílet článek