22. duben 201821:04Autor Friedrichová Kristýna

Exkluzivně jsme pro vás vyzpovídali tatéra Jiřího Kovalčíka, který jako první před devíti lety otevřel historicky první tetovací studio na Vsetíně. V rozohovoru se dovíte něco o jeho zkušenostech, názorech na jednoltivé styly tetování a jestli netoužil svou práci pověsit taky na hřebík.
- Rozhovor: Michal Gumi, zakladatel hudebního magazínu Klubovna
- Absolventský rozhovor s Petrem Hudákem!
- Salvator Soška X Samuel Martinko - absolventský rozhovor
Pamatujete si na svou
první zkušenost s tetováním, kdy jste třeba zahlédl někoho potetovaného na
ulici a řekl: Co to má ten člověk namalované na sobě?
Pamatuju si
tetované kámoše mého dědy, a pamatuju si spoustu takových věcí, které ale
neměly nějaký výraznější vliv na to, co dělám dneska.
Je pravda, že se nedá tetovat bez tzv.
malířského talentu?
Tak úplně doslova
to pravda není, což dokazuje spousta lidí, kteří mají dneska ambice tetovat,
ale prostě jde tetovat stylem, kterému třeba já úplně nerozumím, různé
abstrakty, imprese a podobné věci, ale prostě…Jde to asi i bez toho, ale ten
výsledek bude potom takový, jaký bude. To každopádně.
Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohl
tetovat?
V pubertě, v
takovém tom šíleném vývoji a procesů, kdy se člověk chtěl vyhraňovat a prostě… školou
povinný, neměl na to ještě prachy, tak prostě vymýšlel ještě alternativní
cesty, jak si přijít na tady ty ozdůbky.
Takže abyste mohl tetovat
oficiálně, potřeboval jste rekvalifikační kurz?
Ano.
A ten vás stál kolik?
Celkově, co si
pamatuju, tak mě to vyšlo asi na nějakých čtyřicet dva tisíc před deseti lety.
Zvládnout
tatérský kurz mi přišlo daleko lehčí, než škola.
A jak bylo obtížné ho
zvládnout?
Přišlo mi to
daleko míň obtížné než škola, protože tam byla úplně jinak nastavená motivace.
Prostě věděl jsem, že mi to otevře dveře hodně zajímavým směrem a prostě
absolvovat to studium, dokončit ho, bylo hodně výrazný hodně silný, takže žádný
velký problém. Dávalo to prostě smysl pro mou hlavu. Věděl jsem, proč to dělám,
věděl jsem jakým způsobem to pak budu schopný provádět , takže mi to přišlo
snazší než třeba střední škola.
A je nějaký rozdíl v tom stát se tatérem
teď, než před těmi devíti lety?
V dnešní době má
člověk příležitost začít pracovat s nějakým tetovacím salónem, prostě ať už
začne tím, že tam bude chodit dělat ve svém volno třeba uklízečku, s tím,
že bude mít perfektní příležitost koukat fakt slušně tetujícím lidem pod ruce,
a vyvaruje se díky tomu takovým těm začátečnickým chybám a vynalézání vlastních
postupů. Prostě dneska je ta doba taková, že těch salónů je kvantum a jsou
vyloženě studia, která se specializují na to, že zaměstnávají lidi prostě
takhle.
Máte vlastní tetovací salón. Byla cesta k němu složitá?
No, tak složitá.
Složitá byla v tom smyslu, že jsem začal řešit to, že to studium spustím a
otevřu. A taky už jsem měl rodinu, děti a s tím spojené závazky, takže
rekvalifikace při práci, při druhém zaměstnání a hlavně jsem dělal všechno pro
to, aby při otevření toho studia nebyl v mínusu, abych to nefinancoval úvěrem,
abych pěkně nastartoval tu kariéru s nulou a s čistým štítem, takže v tomhle to
bylo poměrně složité. Ale určitě se to vyplatilo.
Z některé
klientely chytám přetlak.
Uvažoval jste někde v
přívalu emocí, že byste tetování pověsil na hřebík?
Ne, neuvažoval,
ale…už jsem z toho chtěl několikrát zdrhnout, s tím, že to tady na měsíc zavřu
a nechci vidět lidi. Je to spíš takový přetlak vyvolaný tím neustálým kontaktem
s lidmi, konzultace úplných nesmyslných designů, řešení nesmyslných požadavků
lidí, kteří do toho jdou tak na prudko, že přijdou do studia a nemají v hlavě
absolutně žádný směr a podobně, takže spíš chytám přetlak z určité sféry
klientely.
Těšíte se každý den do práce více než
jiní nebo se už i tetování pro vás stává rutinou?
Každý den v té
práci je úplně jiný, určitě to není rutina. Dneska jsem ve stavu, kdy osmdesát
procent klientely po mně chce individuální přístup a mají se mnou už předchozí
zkušenosti, takže už mi dávají daleko lepší prostor na tvorbu. Každý den je
zajímavý svým způsobem.
Kolik
lidí potetujete za den?
Jednoho až dva.
Co si nechávají u vás lidé tetovat
nejčastěji?
Já jsem
univerzální tatér, pracuju tady sám, snažím se vyhovět požadavkům poměrně
širokého zákaznického spektra. Spíš než
umělec jsme takový ten přístavní tatér, který vychází z toho, co mu přinese ten
zákazník a jenom tomu dávám svoji linku a svůj rukopis.
Módní trendy jsou zbytečnost, pokud má člověk mozek.
13) Jaký
máte názor na módní trendy?
Módní trendy jsou
zbytečnost, pokud má člověk mozek v hlavě. Já si myslím, že každý člověk je
schopný přinést do toho studia nějaký příběh nebo silnou myšlenku nebo něco
takového, co má potřebu zařvat na zbytek světa touhle formou. Trendy jsou pro
jednoduché lidi.
Jaké tetování letělo dříve a jaké nyní?
Chodí to ve
vlnách. Každý rok je v kurzu jedno konkrétní zvíře. Jeden rok je to jelen,
druhý rok sova, třetí rok vlk. A člověk pak začne přemýšlet nad tím, že někdo
by měl začít ta zvířata fofrem střílet, protože se to strašně rychle přežere.
Taky frčely takové ty klasické námořnické oldschool, takže spíš v těch vlnách
přichází celý jednotný styl, než jedno tetování. Jeden rok akvarelové tetování,
druhý rok oldschool. Ty témata jsou pořád stejně univerzální.
Takže si myslíte, že by se za tetováním
měl schovávat příběh?
Určitě, určitě.
Protože pokud člověk promítne do toho tetování nějakou konkrétní vizi nebo
zkušenost, tak je tam daleko větší pravděpodobnost, že tomu člověku neublížím a
nestane se z něj klient estetické chirurgie. (Smích) Je to o tom, že když se
takový člověk podívá v sedmdesáti do zrcadla, jediné co ho napadne bude: Kruci,
to byly časy. Setkávám se častěji než bych chtěl s lidmi, kteří svých tetování
litují, protože Vsetín konkrétně je takový, jakože specifický region, protože
jsem otevřel historicky první tetovací studio, v okresním městě. Nechápal jsem
dlouho, proč to přede mnou nikdo neudělal.
A díky tomu, že to tak dlouho trvalo, tak Vsetín je plný tetujících
amatérů. Často se stává, že ty práce
musím předělávat.
Sám máte několik
tetování. Jaké je vaše nejoblíbenější a proč?
Dělal jsem si
jedno velké tetování, nadšený z něho dvakrát nejsem. Nevadí mi tam významová stránka,
vadí mi tam spíš to, že když člověk sám sebe tetuje, tak to vnímá ze špatné
perspektivy.
Baví mě věci,
které vyvolávají v lidech pocity.
A jaké je nejdivnější
tetování, co jste kdy tetoval?
(smích) Tetuju hodně
kontroverzní věci, které mají schopnost provokovat. Tady u těch pracích platí o
to intenzivněji pravidla. Baví mě to. Baví mě věci, které vyvolávají v lidech
pocity. Touhle formou se snažím určité vrstvy lidí vyprovokovat a dát jim
nějaký jiný směr. Sám mám na noze vytetované: I hate people. Jenže ono to není
ke vztahu k jednotlivým jedincům. Podle mě se prostě svět žene nesmyslným
směrem. Sami jsme si vymysleli pravidla. Snažím se žít jinak než většina
populace. Tetování je moje sourodá revolta.
Co si myslíte o lidech s
předsudky vůči tetování?
Žít a nechat je
dožít. Chápu seniory se zkušenostmi s holocaustem, jejíž příbuzní měli jen
jediné tetování. Těmhle lidem nemá smysl vyvracet ten jejich náhled na věc.
Spolupracujete s
ostatními tatéry?
Snažím se. (smích)
Podporují vás přátelé a rodina v tom, co
děláte?
Podpora rodiny je
jasná. Bez nich by nespustil to studio. Přátelé jsou mí zákazníci. Ti mě
podporují tím, že mi strkají peníze do kapes za tetování. Bez přátel bych to tu
neotevřel.