16. květen 201818:05Autor Večerková Helena

Michal je zakladatelem multižánrového magazínu Klubovna a velký milovník hudby. Pokud vás zajímá, jaká je práce reportéra a nestihli jste si poslechnout rozhovor, nezoufejte, teď si ho můžete v klidu přečíst.

• Absolventský rozhovor s Petrem Hudákem!
• Rozhovor s Jiřím Kovalčíkem, prvním vsetínským tatérem
• Salvator Soška X Samuel Martinko - absolventský rozhovor

---

• Přidat vlastní komentář

Jaký vztah jsi měl k hudbě, když jsi byl mladší? 

-          Když jsem byl úplně malý tak asi vůbec žádný, protože ve školce nám pouštěli Dádu Patrasovou a s tím jsem úplně v pohodě nebyl. První věc co mě zaujala, byli Monkey Bussines, pak přišli Linkin Park, Limp Bizkit…Éra nu-metalu, dá se říct, že to mě úplně pohltilo. Asi v šesté třídě jsem byl na svém prvním koncertě, byli to Cocote Minute a to mě převálcovalo, rozhodl jsem se ve volném čase aktivně zajímat o hudbu, kupovat si časopisy a tak…a to byl asi začátek Gumiho jakožto hudebního fanouška. A asi i prvopočátek Klubovny.

 

Kdy a jak tě napadlo, vytvořit vlastní „deník"?  Byl jsi na to ze začátku sám? Nebo jsi měl pomocníky?

-          Slavili jsme teď čtyři roky a řekl bych, že dobrého dva a půl roku jsem na to byl úplně sám. Každopádně nebylo to těžké, spíš jsem musel překonat sám sebe. Pracoval jsem v žánrovém webu a moc mi to nedávalo, takže jsem se po roce tedy překonal a začal jsem vydávat rubriku "Klubovna”.  Tato rubrika se jednou měsíčně věnovala nešvarům a novinkám na hardcore scéně. A ohlas to mělo parádní. Hudba mi dost dala a motivace pro mě byla to té hudbě vrátit. Byl jsem strašně vděčný, že díky hudbě jsem se mohl přivzdělávat novým věcem a potkávat nové lidi.

 

Kdy a jak se klubovna dostala do povědomí ostatních? Co byl ten „boom"? Nebo to přišlo nějak samo?

-          Tak ty „boomy" byly celkem tři. První byl asi první článek, protože lidé zpozornili a zaregistrovali, že já a tato věc existuje. Druhý byl točení videí pod Rockcast, tak jsem poznal hodně lidí i okolo festivalů a kapely se kterými teď pracujeme. A třetí byl web, tam je vidět nynější podoba klubovny. Rozhodně to nepřišlo samo, byla to spousta mravenčí práce a doufám, že je to taky vidět.

Díky hudbě jsem se mohl přivzdělávat.

  

O co jde ve vašich tzv. „Pouštěčkách"?  

-          To je úplně nová věc, která nás hodně baví. Dáváme tam prostor novým kapelám na domácí scéně, které si podle nás ten prostor zaslouží. A zároveň je super, že už cestujeme i mimo Prahu, tím pádem se můžeme setkat s kámoši i fanoušky třeba na Moravě. Tato věc nemá v podstatě rámec, nikdo vlastně neví, jak to vždycky dopadne. Je to jakási diskotéka pro lidi, co nemají diskotéky rádi.

 

Věnuješ se klubovně na 100% nebo máš ještě nějaké jiné hobby?  

-          Já bych řekl, že se všechen svůj volný čas už dlouhý roky snažím vrhat do Klubovny. Jak to teda čas a energie dovolí. Je to můj hlavní koníček, takové moje dítě jak rád říkám. Znamená to pro mě opravdu hodně…A jelikož se snažíme stále růst a přibíráme i nové lidi tak se snažím jít I tak trochu příkladem.

 

Co tě na práci v klubovně nejvíce baví?  

A co je naopak nejhorší a nejnudnější? Je vůbec něco takového? 

-          Tak v poslední době jsou to asi fakt ty pouštěčky. Je to taková rodinná věc, protože v Klubovně je víceméně většina mých nejlepších kamarádů. Baví mě to, protože se sejdeme, uděláme si vlastní párty a bavíme zároveň i ostatní lidi. Vždy je tam spousta nových lidí, kteří nám píšou na netu a najednou jsou opravdu tam a můžeme si je zasadit do reálného obzoru. To sociálno mimo sociální sítě je velice autentická věc. Tohle je pro mě největší motivace, strhávat internetový projekt mimo net.

Pouštěčky jsou diskotéky pro lidi, co nemají diskotéky rádi.

 

Jaký nejlepší a nejhorší zážitek v díky klubovně máš?  

-          Když jsem psal předtím pro jeden žánrový web, tak ačkoliv jsme dělali rozhovory primárně zaměřený na tvrdou hudbu, měl jsem vždy spíš tendenci zaměřovat se na lidské příběhy. Jednou jsem dělal rozhovor s Adamem Mišíkem a to se nesetkalo úplně s pochopením. To bylo nepříjemné, ta věc málem zanikla. Nebylo to příjemné období. Ale na druhou stranu jsem si uvědomil, že o to chci bojovat, že mi jde o více, než psát jen tak na net. Občas si některé reakce beru špatně, ale rozhodně pozitiva převažují. Člověk se s tím naučí pracovat.

 

Co bys na Klubovně zlepšil? V jakém oboru si myslíš, že klubovna exceluje? Je to psaná forma, youtube nebo propagace na facebooku?  

-          Myslím si, že zlepšit by se mělo všechno. Ačkoliv jsme na historicky naší nejlepší úrovni. Ale zároveň jak je ta věc nedokonalá, tak je to motivace pořád něco dělat. Určitě máme náskok v práci se sociálními sítěmi. Věkový průměr je u nás 25 plus mínus a sociální sítě jsou pro nás přirozeným prostředím. To máme opravdu vychytané. Články jsou také na dobré úrovni. Byl bych rád, kdyby ty věci byly v jedné rovině, aby se doplňovaly. Určitě chceme točit vice videií…A doufám, že je u nás vidět celkem I nějaký postup, ale jak říkám, zlepšit to chce opravdu úplně všechno.

Zlepšit to chce opravdu úplně všechno.

 

Kam bys to chtěl dotáhnout?  Jaké jsou tvoje vize pro Klubovnu?

-          Mám vizí opravdu hodně. Nechci teda nějaké větší projekty propalovat, abych nenasliboval něco, co by potom nešlo splnit. Tenhle rok, co jsme si řekli je pro nás zásadní a podnikáme pro to cokoliv, co můžeme. Není to samozřejmě ideální, nemáme žádný budget, takže je to hodně I o štěstí. Doufám ale, že se to posune směrem, kterým vidím já. Ne že bychom se měli za co stydět. Momentálně jsme na maximálním levelu našich možností. Ale já nerad stepuju na místě, budu se snažit, aby se ta věc dále posouvala, protože náš finální potenciál není úplně vyřčený.

 

Chtěl bys klubovnu vydávat i v časopisové formě?  

Nebo bys raději televizní program, či vlastní vysílací prostor v rádiu?  

-          Určitě. Někde tam bych to i viděl. Protože minimálně informačně a prezentačně máme co nabídnout. Ale jak říkám, je to hodně o štěstí. Neženeme se ale do všeho za každou cenu. Pokud to ale bude dávat smysl a bude to atraktivní tak proč ne? Myslím si, že je to i cíl, ke kterému míříme. Ale uvidíme, je i o věcech, které teď nedokážeme ovlivnit.

 

 

Myslíš, že to klubovna dotáhne na pozici Fakkeru a podobných magazínů?  

-          Myslím, že je to trochu irelevantní srovnávat, protože je to srovnávání bandy nadšenců, co mají sotva na zaplacení příspěvku na Facebooku s defakto obrovskou korporací. Je to jako srovnávat současnou Spartu s Bohemkou. Ale zároveň I ta Bohemka může hrát kvalitně, a ne-li lépe. Tím chci říct, že zásadní rozdíl vidím jenom ve financích. Na úrovni kvality zásadní rozdíl nevidím.

 

A nakonec, co bys doporučil lidem jako ty? Co chtějí říct světu svůj názor, bez cenzury a svými slovy?  

-          Vzkázal bych všem, že tady to byl super rozhovor. A jděte si za svým, obzvlášť v tomto věku, kdy vás ještě nic nemusí drásat a omezovat. Věřte tomu, čemu chce věřit. Pokud tomu věříte, udělejte co je ve vašich silách. Nebo alespoň fanděte lidem, kteří se snaží. Snažte se spíše budovat, nežli bořit.